Proč jsem taneční klub Parket založila?
Do tance jsem zamilovala ve svých 10 letech. Nikdy jsem však neměla podmínky, prostředí ani sebevědomí na to, abych se mohla rovzíjet tak, jak bych si přála.
Ve svých 32 letech jsem se rozhodla splnit si svůj dávný sen, založit vlastní klub a otevřít tak v dospělosti dveře, které se v dětství zavřely.
Na Parketu si přeji sdružovat všechny, kterým tanec přináší radost a chtějí jej mít ve svém životě.
Zaměření máme různé, proto věřím, že si každý vybere to, co mu vyhovuje nejlépe.
Díky Parketu bych ráda sdílela své vnímání tance, jako nástroje našeho seberozvoje hlavně v oblasti vztahů. Miluji když se při společné taneční tvorbě s ostatními propojujeme. Každý má své dary, které když se spojí dohromady, vzniká krásná synergie a výsledek je, dá se říct, dokonalý.
Mojí vizí je podporující se, přátelské prostředí, na kterém se všichni lidé skrze tanec přirozeně rozvíjí.
Můj příběh
Kdysi jsem na semináři dostala otázku: „Co byste ve svém životě dělali ze všeho nejraději?“ Moje odpověď byla: TANEC.
Tanci se věnuji od svých 11 let. Od té doby tento svět poznávám a vždy se k němu vracím.
Začínala jsem s tancem na základní škole s paní učitelkou Juračkovou, která byla pro tanec velmi zapálená a dokázala mnoho z nás nadchnout natolik, že jsme si hodiny tance s ní prostě zamilovali. Mimo to jsem v dětství i dospělosti trénovala v klasickém tanečním klubu, kde jsme soutěžili a vystoupovali.
Pro ty, kteří mají rádi kategorie, dosáhla jsem kat. (LAT) B v latinsko-amerických párových tancích.
Také jsem se šest let věnovala aerobiku. Prostě kde byl pohyb a hudba, tam jsem se cítila doma.
Po všech mých zkušenostech s tancem jsem si uvědomila, že tanec umět a zvládat technicky je důležité, avšak pro mě je mnohem podstatnější si jej naplno užívat a mít z něj radost. Tanec vnímám jako nástroj díky němuž můžeme lépe vnímat sami sebe. Je to jeden ze zdrojů, který nás povznáší, nabíjí i léčí.
V tanci i pohybu vidím spoustu zajímavých souvislostí a principů spojených s naším životem. A to mě stále baví poznávat.
Ne nadarmo se říká: „Tanec je komunikací mezi tělem a duší a vyjadřuje to, na co slova nestačí.“